Medvědárium

Akce stěhování technologie z Brna do Liberce se plánovala devět měsíců. Na začátku tohoto roku se jednotka na likvidaci emisí těkavých organických látek demontovala ve zkrachovalém podniku v Brně a bylo rozhodnuto, že počátkem léta se bude sestavovat a dále zprovozňovat v Liberecké továrně na výrobu bižuterie. Po několika marných pokusech umístit jednotku mezi provozní budovy padlo rozhodnutí vložit zařízení do záchytné jímky zrušeného jemu na LTO. Záchytná jímka je dutý válec o průměru 15m a tloušťce stěny 20cm. Plášť válce je vyroben z betonu a je vysoký zhruba 6m. Zkrátka ?medvědinec?.

Termín medvědárium a jeho další modifikace, jako například medvědinec nebo medvědín, vznikly na poradě u investora. Po vzrušené debatě mezi investorem, jeho stavebním odborem a námi můj šéf Jiří zaplašil veškeré pochyby a rezolutně prohlásil: ?Ta instalace se do toho ?medvědária? prostě vejde. A bylo. Všichni na něj nechápavě hleděli, o čem to vlastně mluví. Po krátkém vysvětlení co je to medvědárium a že v ostravské ZOO se zrovinka jedno nachází všem došlo, jak vypadá takový medvědín. Název se v rámci porady vžil. Ten den už nikdo nepoužil termín záchytná jímka jemu na LTO. Označení medvědín se dokonce prodralo do oficiálních emailů: ??jednotka umístěná v medvědíně bla bla bla?? ??vzduchotechnika povede v medvědinci skrz otvor ble ble ble?? atd. Vrcholem všeho byly výkresy stavařů, které se týkaly stavební připravenosti na montáž jednotky a byly jako předloha pro úpravu jímky. Sloužily jako podklad pro vyřezání vstupního a jiných otvorů a vybetonování podlahy. Soubor výkresů se oficiálně jmenuje ?úprava objektu medvědária? což se mi strašně líbí.

V medvědinci se pracuje špatně. Kdo zkusil co nejúsporněji umístit lehátko do malého kulatého zahradního bazénku tak, aby se tam vlezl také bratr a třeba i máti ví, jaký idiotský tvar je kruh. Je to sice nejekonomičtější tvar co se týče poměru plochy k délce obvodu, ale právě proto se do něj blbě vkládají hranaté věci. Další problém je veskrze lidsky přízemní. Medvědinec má černým térem natřené stěny a když peče slunce, v jímce je o několik desítek stupňů více, než v okolí. Nejvyšší teplota naměřená při montáži byla celých 42°C ve stínu. Ovšem když zaprší, válec se napustí vodou. Přesto, že se měla nová betonová podlaha svažovat k probouranému východu a tím zamezit shromažďování vody není tomu tak. Nivelace se svažuje jinam a tam v ?rohu? vzniká hluboká tůň. Když vám tam spadnou kleště, člověk musí lakonicky prohlásit: ?A je to v piči,? zase!? Protože různé předměty do tůně padají samozřejmě opakovaně.

Naproti ?rohu? s vodou stojí rozvodna. Uvnitř je přesně místo na dva rozvaděče a na chlapa, který je má obsluhovat. Včera, když už zase pršelo, sešli jsem se tam všichni čtyři. Okamžitě jsem si vzpomněl na typicky profláknuté vtipy jak letí Čech, Američan, Němec a Rus někam a co se jim všechno nestane. Náš vtip zněl: Stojí chemik, elektrikář, strojař a Polák v rozvodně o rozloze dva metry čtvereční. Všichni hladoví a úplně mokří. Výsledek byl zcela zřejmý předem. Během hodinového deště jsme se stihli třikrát pohádat. V hádkách se měnili průběžně nejen protivníci, ale také spojenci. Zrovna když jsem přemýšlel jakým chvatem strhnu svému šéfovi z obličeje brýle abych je mohl rozdupat a přitom to nemělo vliv na výši mé příští odměny, jsem si všiml na Radimově tváři, že by nejraději Ryszarda boxnul do břicha. V nejhorším naštěstí přestalo pršet a také vrchol Ještěd se svým překrásným vysílačem vystoupil z mraků jako správný maják dobré nálady. Přežili jsme a dokonce se naše vztahy nikterak nepokřivily, což jsme si dokázali vypitím několika piv večer na hotelu po večeři a následném vyprázdněním flašky vodky u nás na pokoji.

Pro ilustraci zde krátké video z ?objektu medvědína? ve kterém se mihnou i mí spolupracovníci. Video natočeno na tajňačku pod stresem z obrovské pokuty za propašování záznamového zařízení do areálu firmy...